Yellowstone

1.5.

V šest hodin jsme vstali a vyrazili z Laurelu do Yellowstonu. Ještě je to kus cesty. Všude plno sněhu. No potěš. Naštěstí, jak jsme vjeli do Yellowstonského údolí, sníh zmizel. Ten den jsme totiž měli rezervované spaní v divočině. Museli jsme kvůli tomu dojet do deseti hodin a vyzvednout si permit (povolení). Hned po vězdu do parku všude plno bizonů. Přijeli jsme do visitor centra, tam ochotný ranger zavolal jiného rangera, který to povolení vydával. Vzali si nás dozadu do kanclu a pustili nám tam krátký film, jak se v divočině chovat. Co dělat, když bysme potkali medvěda a tak. Pak nám ještě řekl pár bezpečnostních věcí a instrukcí a dal papírové povolení, bez kterého člověk nesmí ve volné přírodě spát. Ještě jsme se zeptali co a kde je nejlepší vidět a hlavně na sprchy. Tak jsme zjistili, že většina Yellowstonu je ještě po zimně zavřená a všechny služby, včetně srpch, otvírají až za dva dny. Pro nás dost pozdě, protože to už v Yellowstonu nebudem.

Zašli jsme omrknout místní Store a o půl dvanácté jsme vyrazili na prohlídku parku. Nejdřív jsme zamířili k Mammoth Hot Springs - paráda. Prameny horké vody jen tak vyvěraly ze země, někde tvořily krásně kaskády nebo vodopády, jinde jen tak stékaly po louce. Všude se kouřilo. Všude plno bizonů. Prostě nádhera. Kolem druhé jsme vyrazili do Lammer Valley. Kvůli spaní jsme totiž potřebovali zůstat na severu parku a ranger nám poradil že by tam měly být vidět velká stáda zvířat. Nijak extra velké mě nepřišly, ale jinak jich tam bylo hodně. Ovce tlustorodé, Vidlorozi, dokonce jsme zahlédli zřejmě i kojota. Bizoni furt všude - na louce, na silnici. Když nastal čas, obrátili jsme nazpět. Cestou jsem se stavili ještě podívat se na Petrified Tree. Po šesté jsme přijeli na parkoviště, kde jsme nechali auto. Sbalili jsme se a ve tři čtvrtě jsme vyrazili do divočiny. Krása. Šli jsme podle ukazatelů, ale nějak se mi to nezdálo. Každopádně jsme měli dojít k Hellroaring creek a směr jsme měli správný, tak jsme šli. Kolem nás Ovce tlustorohé a jiná zvěřina. Na každém kroku bizoní trus. Slunce zapadá, nádherný rozhled po krajině. Jen jsme už šli déle než bysme měli jít. Nakonec to dopadlo tak, že jsem uprostřed divoké přírody vytáhl noťas a podíval se na mapu, kam že to teda vlastně jdem. Tak jsem zjistil, že místo, aby jsme šli k řece, tak jdem podél ní. Značení tam nebylo tak dokonalé jako jinde v americe a ještě jsem si trochu popletl názvy. Nicméně jsme jen seběhli z kopce k řece a během deseti minut jsme byli na našem kempsitu. Kosa jak kráva. Už skoro za tmy jsem postavil stan (na místo kde snad nebyl bizoní trus a bodlavé rostliny) zatímco žena uvařila čínské nudle. Protože foukal studený vítr moc teplé nebyly. Vařit se muselo sto metrů od místa spaní - kvůli medvědům - jinak bysme to uvařili ve stanu.

Ještě přituhlo, foukal ledový vítr. Ani stan proti větru  nechránil. Spali jsme v riflích s podvlíkačkama a v zimních bundách pod kterýma jsme měli ještě několik vrstev mikin. Stejně jsme celou noc nehorázně mrzli. Narvali jsme se pak i do jednoho spacáku, abysme se zahřáli navzájem a druhým spacákem se ještě přikryli. Tohle byla dost ukrutná noc. Prostě v Yellowstonu teprve sotva končila zima.

Za den autem najeto 341 km

 

2.5.

Celí rozlámaní a nevyspalí jsme vstali o půl deváté. Spali jsme snad chvíli ráno, když ta nehorší zima pominula. Sbalili jsme se, něco malého snad snědli a před půl desátou jsme vyrazili na cestu zpět. Podle informací to mělo být od parkoviště k našemu kempovacímu místo asi 2 km. Před koncem nás čekal docela prudký kopec. K autu jsme došli o čtvrt na dvanáct totáně vyčerpaní (taky než jsme podle těch jejich slavných ukazatelů trefili zpátky). Tak mrtvej jsem ještě nikdy nebyl, ani po celodenní tůře. Teploměr v autě ukazoval jen pár stupňů nad nulou a všechna voda, co jsme v autě měli, byla úplně zmrzlá. Takže v noci bylo pěkných pár stupňů pod nulou. Dojeli jsme k visitor centru, nakoupili tam povzbuzující prostředky jako energy drinky a pak jsme jen seděli v autě a odpočívali. Mě nemoc opustila, zato teď zase trochu trápila ženu, tak jsme ještě koupili nějaké tabletky proti nachlazení.

V jednu jsme zase vyrazili na cestu. Čekaly nás další brutální krásy přírody. Norris Gayser Basin, Gibbon falls, furt všude plno bizonů. O půl paté jsme dojeli k Old Faithful geyser, podívali se jak vytryskl a šli se projít po okolních gejzírech. Masakr, paráda, nádhera. Všude to bublalo, vřelo, stříkalo a kouřilo. Neustále byl všude vidět dým a vypadalo to jak z nějakýho válečnýho filmu. Když jsme se vrátili k Old Faithful zase zrovna vybuchl, tak jsme se ještě jednou podívali jak pěkně tryská do výšky.

Protože bylo v parku ještě všechno zavřeno, i kempy, museli jsme se dostat ven z parku a najít nějaké ubytování. Rozhodně jsme tentokrát potřebovali postel a sprchu. Cestou k západní bráně jsem ještě obešel a nafotil Biscuit basin a Midway gayser basin. Na Marušku díky nemoci dolehla únava, tak už jen seděla a pospávala v autě. I nadále jsme pořád potkávali plno zvířat. Hlavě bizony, kteří pořád "zavazeli" na silnici. Ne, byla to paráda, vidět je z jednoho metru, jak jde kolem auta. Kdyby se ohnal, tak je po autě. Kolosy jak kráva. Z Yellowstonu jsme vyjeli o půl deváté. V prvním městě, v tom hned za Yellowstonem, bylo jednak plno a jednak hrozně draho. Tak jsme jeli dál. Už jsme byli na rychlostní silnici a tak si to fičím co to dá, když přímo proti nám bizon. Vynořil se ze tmy jako démon. Strhl jsem řízení do protisměru a málem jsme mu oholil zrcátkem chlupy. Tak to bylo o fous, polilo mě horko a adrenalin vystřelil. Jet do protisměru auto nebo zareagovat o půl vteřiny později, tak jsme byli oba mrtví. Toho bizona bysme rozhodně nepřežili. Dost mě překvapilo, že byl tak daleko od parku. Chvíli to trvalo, než jsme se otřepali, ale jeli jsme dál. Občas jsme někde zastavili a zeptali se na cenu noclehu. Až v deset jsme zvolilli kompromis mezi cenou a únavou a za nějakých 65 USD přespali v Anglers motelu.

Za den ujeto 248 km

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode