Salt Lake City, Capitol Reef

3.5.

Vyčerpaní po Yellowstonu jsme si tento den trochu přispali a na cestu jsme vyrazili až před půl dvanáctou. Cílem tohoto dne bylo dojet a podívat se po Salt Lake City. Mohlo by se zdát, že jsme vstávali a vyjížděli dost pozdě. I já jsem si před cestou do USA četl rady jako "raní ptáče dál doskáče a víc toho vidí". Samozřejmě jsme toho také chtěli vidět co nejvíc a rozhodně jsme tam nejeli se vyspat. Jenže když spíte v autě šest hodin nebo když nespíte celou noc kvůli zimě a pak celý den někde chodíte, běháte z jedné zajímavosti na druhou, sotva máte čas na jídlo, tak takové tempo vydržíte dva tři dny. A pak to potřebujete dohnat. Takže tento den zrovna patřil k jednomu z těch volnějších. Kdy jsme neměli přesně naplánované co chceme stihnout a kam všude jít. Prostě co se stihne, to se stihne. Navíc jsme si udělali pořádné jídlo ráno v motelu a pak jsme jedli zas až večer. Přes den jsme jen tak zobali nějaké cerálie. Takže jsme tím zase ušetřili čas přes den.

Odpoledne jsme se chvíli zdrželi a udělali si krátkou procházku v Idaho Falls. (Ne, nic zajímavého tam není co byste taky chtěli vidět. Prostě my jsme jen chtěli.) A další zastávka pak byla zcela náhodná na jedné Rest Area, kde ale byl krátký okruh lávovou oblastí Hell's Half Acre. Po cestě byly opět krásně zpracované informační tabule, že jsme si je i všechny přečetli. N 43° 18.324 W 112° 16.176

Salt lake city

Do SLC jsme dojeli v šest hodin. Jen taková poznámka k plánovaní. Říkal jsem si, u SLC je takové velké jezero, pojedem kousek od něj. To ho uvidíme až se budem blížit a můžu se podle toho i orientovat. Houby leda. Jedete po dálnci, všude jen baráky, jezero jsme ani nezahlédli. V americe není moc dobrý se orientovat podle přírodních prvků nebo i jiných bodů. Leda možná tak podle hor. Na mapě se totiž všechno zdá, že je to kousek, ale ve skutečnosti je to pěkně daleko a většinou ještě od silnice schované za budovama.

Začali jsme zjišťovat, kam se v SLC vůbec půjdem podívat a kde zaparkujem. Chtěli jsem se podívat na mormony, takže jsme to pak nějak podle průvodce našli, kam máme jet. Kroužil jsem pak v centru a hledal nějaké parkoviště. Do podzemního se mě zajíždět nechtělo. Vjedete tam a jste v pasti a pak už jen cálujete nehorázný peníze, o kterých samozřejmě nevíte kolik to bude, dokud nedojedete dolů. Ale opak byl pravdou. Po několika minutách bloudění po ulicích SLC jsem už měl plný zuby té dopravy a vjel jsem do podzemního parkoviště. První hodina byla zdarma a každá další za dolar. Paráda. To podzemní parkoviště najdete snadno. V jezd je do něj v centru skoro z každé ulice. My jsme ho míjeli několikrát, než jsem se rozhodl tam vjet.

Vydali jsme se pak na Temple Square, který byl kousek odtam. Je to vlastně mormonské centrum. Velký komplex budov v krásně udržované zahraně plné tulipánů. Zamířili jsme do visitor centra, kde nás hned odchitly dvě mormonky. Chodily vždycky po dvou. Jedna většinou někde z jižní ameriky, která uměla anglicky a druhá z asie nebo afriky, která uměla anglicky miň. Tak jsme se s nima chvíli bavili. Prvně kam se můžem jít na co podívat a pak semozřejmě o víře. Na tu svoji se nás snažily nalákat pěkně, ale samy o něčem jiném moc slyšet nechtěly :-D

Nejdřív jsme jen tak z venku omrkli Salt Lake Temple, je to hlavní mormonský chrám a kromě nich dovnitř nikdo nesmí. Pak jsme se podívali do Tabernaclu a Assambly Hall, kde byl zrovna klavírní koncert. Tak jsme chvíli poslouchali. Přesunuli jsme se k Lion Haus a Beehive House. Což měly být domy, které postavil a kde pak s rodinou žil, Brigham Young, zakladatel mormonů. V Beehive house byly dokonce zadarmo?? prohlídky. Tak si nás zase vzaly dvě mormonky a provedly nás po baráku. Toš pěkný to tam měli. Dokonce tam bylo vystaveno plno originálních věcí.

Večer jsme se ještě chvíli prošli po městě, vyfotili si osvětlený Salt Lake Temple a vyrazili z podzemní garáže, kde jsme zaplatili jen 2 dolary, na letiště vyměnit auto kvůli té zátce na motoru. Docela jsem byl zvědavý jak to dopadne. Ale bylo to v pohodě. Zaparkovali jsme, jako bysme chtěli auto vrátit. Řekl jsem ženské - obsluze na parkovišti, o co se jedná a ona mě poslala do haly na letiště k jejich stánku. Tam už to všechno balili, skoro nikdo tam nebyl. Čekal jsem u pultu než někdo z Alama než přijde a obslouží mě. Za chvíli se tam objevil týpek z vedlejší autopůjčovny a začal to vyřizovat. Pěkně to mají propojený, ty autopůjčovny, jen co je pravda. Aspoň je vidět, že se ty jednotlivý autopůjčovny od sebe moc lišit nebudou, když je může obsluhovat jeden člověk.

Dopadlo to tak, že auto mě v pohodě vyměnili. Dostali jsme Toyotu Corolu. Prý trochu menší. Velký bylo taky jak kráva a co mě velice potěšilo, mnohem míň žrala. Co mě ale nepotěšilo, abych měl zachovaný fuel option (tj. abych mohl auto vrátit s práznou nádrží), protože jsem jim vlastně už jedno s práznou vrátil, stál poplatek 80 USD :-( Uf, to by byly dvě plné nádrže, kdybych tankoval sám. Jenže to jsem dopředu taky nevěděl :-(:-( Podle toho, co jsem se s týpkem bavil, tak jsem si myslel, že právě nebudu muset platit nic, že fuel option jen přejde na to druhé auto. Až po návratu domů a následné konverzaci s autopůjčovnou kvůli úplně jiným věcem přišli na to, že mě palivový příplatek naúčtovali neoprávněně a vrátili nám ho pak na účet.

Když jsem se vrátil k autu, už to nové stálo vedle. Přeskládali jsme si věci a odevzdal jsem ženské klíčky od starého auta. Kdybych jí neřekl, ani by se na něho nešla podívat, jestli ho vracíme v pořádku. Z letiště jsme jeli na vytipované místo na přespání. Tady jsme právě zjistili, že parkoviště pro kamiony nebude to pravé ořechové pro přespání v osobáku. (Možná jak které.) Na části pro osobáky jsme přes noc nechtěli zůstávat. Bylo přímo před obchodem a všude svítilo plno lamp. (Ale možná to tam šlo, kdo ví). Tak jsme poodjeli kousek vedle, do takové málo osídlené oblasti, kde jsme zaprkovali na štěrkovém parkovišti přímo u silnice a krásně tam přenocovali v autě (N 40° 41.980 W 112° 15.440).

Za den ujeto 481 km

4.5.

Po rozednění jsme vstali a zajeli na benzinku, kde jsme si dali v restauraci pořádné jídlo. Potom jsme vyrazili k jezeru Salt Lake. Z této části dálnice vidět bylo, takže jsem našel na mapě sjezd, který vypadal přijatelně a tam jsme sjeli a zaparkovali. K vodě jsme to měli po solné pláži asi dvě stě metrů. Už nějakých pár desítek metrů od vody začalo být podloží promáčené, tak jsme se do soli s pískem pěkně bořili. Stejně tak začátek vody byl hodně pozvolný, takže abysme smočili prst, museli jsme stát už ve vodě a natahovat se.

Od Solného jezera jsme vyrazili na jih. Chtěli jsme se zastavit v lomu, o kterém byla zmínka v průvodci, a měli jsme ho na cestě, ale zrovna byl tento rok pro turisty zavřený. Pokračovali jsme tedy dál až ke Capitol Reef.

Capitol Reef

Capitol Reef patří k těm menším parkům. Je to v podstatě jedna úzká obousměrná silnice, táhnoucí se podél zemského zlomu. Jedete dole a nad vámi se tyčí obrovské červené skály. Do parku jsme dojeli ve tři odpoledne a projeli jsem si celou scenic drive a zajeli si, kde to šlo, i kouske mezi skály. Chtěli jsme se jít mezi ně i projít, protože nás rangerka docela nalákala na procházku do úzkého kaňonu mezi skalami, ale bohužel jsme neměli dost času. Takže jsme procházku oželeli a aspoň se ještě několikrát zastavili na různých vyhlídkách na focení. Sice ta scenic drive nebyla moc dlouhá, pár kilometrů, ale jelikož byla fakt hodně úzká a klikatá tak tam byla hodně omezená rychlost a čas to vzalo. Ale aspoň jsme se mohli cestou kochat. Z parku jsme vyjeli v 18 hodin.

Při výjezdu z parku se nám opět rozsvítila kontrolka. Myslel jsem, že mě jebne! Druhé auto, druhý den a ten stejný scénář jako s prvním autem. Už zase nějaká závada :-( My na takovéhle problémy máme prostě štěstí. Tak jsme zastavili na benzince a já zas četl manuál k autu. Tentokrát to byly pneumatiky. Takže jsme začali hledat benzínku, kde by bylo možné je dofouknout. Na této benzince to zrovna nešlo.                                     

Pokračovali jsme na jih po Highway 12. Což byla v průvodci doporučená scenic drive. A fakt to stálo za to. Vyjeli jsme do hor a jeli po vrcholcích. Obří pláně se často rozprostíraly pod námi jako na dlani. Z jednoho overlooku (rozhled) byl vidět celý Capitol Reef jako dlouhatánská skalní stěna, krásně ozářená zapadajícím sluncem. Prostě maso. Jindy jsme jeli po okraji obrovského údolí, kde se na dně otvíraly hluboké propasti. Silnice často vedla po úplném hřbetu hory od něhož na každou stranu prudce klesaly šikmé skalnaté srázy. Chtěli jsme ten den dojet až k Bryce kaňonu, kde jsem měl opět vytipované místo na spaní (N 37 42.504, W 112 12.365 - Rest Area), ale protože se stmívalo, tak jsme už začali hledat spaní cestou. Narazili jsme na kemp, schovaný v malebném údolíčku mezi horami, jehož středem protíkala ještě hezčí říčka. Ale byl plný. Jeli jsme dál a po chvíli narazili na další overlook, ze kterého pokračovala širokánská prašná cesta k Hole in the Rock. Tak jsme po ní kousek jeli a našli takový vhodný plácekl mezi stromy. Zjistili jsme, že je tam poschovávaných mezi stromy víc aut, tak jsme tam taky zakempili a přespali v autě.

Za den ujeto 538 km