Antelope, Monument Valley, Needles, Arches

26.4.

Antelope

Po přečkání noci v autě jsme se vrátili na vyhlídku Horseshoe band. Pokochali se výhledem na Colorado při vycházejícím slunci kolem šesté ráno a následně se přesunuli k Lower Antelope Canyon, který otvíral v 8:00.

Vstupné bylo docela drahé. Vyšlo nás to na 52 USD. Bylo to, myslím, na osobu 20 USD vstupné a 6 USD povolení k prohlídce, které platilo pro oba Antelope kaňony (Lower a Upper). Takže kdo by chtěl jít do obou kaňonů, nemusí to povolení platit dvakrát. Lower je prý turisty víc navštěvovaný a Upper je větší a dá se tam dostat jen s průvodcem na džípu. My jsme šli do Lower a úplně nám to stačilo. Prohlíka byla s průvodcem, po skupinkách, ale my jsme se drželi pěkně vzadu a v klidu fotili. Opravdu se vyplatilo do druhého dne počkat, protože tento den nám slunce svítilo a v kaňonu to bylo fakt super. Průvodce na nás občas počkal a pověděl nějaké zajímavosti. Taky se průběžně ochotně nabízel a fotil lidi jejich foťáky a kdo chtěl, tomu jeho foťák taky nastavil, aby měl z kaňonu co nejhezčí fotky.

Monument valley

V deset hodin jsme vyrazili k Monument Valley a přijeli tam ve dvanáct. Je to opět indiánké území takže ani zde naplatil pas do národních amerických parků. Vstupné bylo 5 USD na osobu. Podstatně levnější než Antelope. V návštěvnickém centru jsme nasáli atmosféru a pustili se autem po 17 mil dlouhé, hrbolaté, prašné cestě plné výmolů mezi obří stolové hory. Jel jsem opravdu pomalu. Nechtěl jsem nikde zapadnout, aby mě pak indiáni tahali za 30 dolarů (to se stalo kámošovi, co tam byl před náma).

Všude kolem cesty zase prodávali native indians svoje výrobky. Tak jsme u jednoho krámku zastavili a žena si vybrala dva náramky. Každý za 5 USD. Říkali jsme si, že když je to přímo pro indiány, tak že je podpoříme. Dal jsem se s indiánkou do řeči a chvíli jsme kecali. Mimo jiné jsem se ptal na původ těch náramků, když jsou tedy "přímo od indiánů". Výsledek mě sklamal, ale co jiného jsem čekal... Nakoupená sklíčka, korálky, kamínky atd. a navlečené na drátek či co. Prostě levná bižuterie, jen ji udělali indoši. Asi jsem čekal něco víc :-( Taky jsme se bavili jak a kde tam bydlí, to bylo fakt zajímavý. Ve zkratce: "Žiju tady v Monument Valley pod tamhle tou horou. S celou rodinou. Voda tady není." Ale na koních tam nejezdili... všichni měli pořádný auťáky. Pokrok pronikl i tam, kde se ještě snaží jakš takš udržovat tradici a původní způsob života.

Z okružní cesty mezi stolovými horami jsme se vrátili kolem čtvrté hodiny. Auto totálně zaprášené. Do díry jsme nezapadli, ale zjistili jsme, že nemáme v autě víčko na motoru a že nám olej pěkně cáká ven. Huh a co teď. Uprostřed pouště - v pustině. Signál v Monument valley nebyl, abych zavolal do autopůjčovny na Roadside servis. Po krátké úvaze jsme dospěli k závěru, že podle různých indikací jsme už to víčko neměli asi pěkných pár dní. A že když to vydrželo tak dlouho, tak pár kilometrů do nějakého města se signálem popřípadě servisem to ještě vydrží.

Monument valley jsme opustili o půl paté. V šest jsme překročili hranici do Utahu, takže jsme si přidali jednu hodinu k našemu času a v sedm jsme přijeli do Blandingu, kde byl autoservis. Bohužel otevřeno měl jen do šesti. No, tak jsem zavolal na Roadside servis, protože zde už aspoň byl signál. Mluvil jsem s chlápkem asi patnáct minut. Furt něco vyhledával a vždycky mu to hrozně trvalo. Řekl mě, že máme v podstatě dvě možnosti. Buď dojet někam na letiště, kde nám auto vymění nebo ho nechat na vlastní náklady spravit, že nám to pak proplatí. Nejbližší letiště, kde Alamo sídlilo, bylo v Salt Lake City vzdáleném více než 600 km. Tak jsem pánovi poděkoval a že budem hledat servis. Hovor mě stál celý kredit. Zhruba 700 kč :-(:-(

Rozhodli jsme se v Blandingu přenocovat a zajít druhý den do toho servisu. Jelikož jsme se chtěli taky zase pořádně vyspat, tak jsme našli přímo ve městě kemp pro stany (takový to venkovsý město) a za krásných 16 USD tam zakempili. Kemp patřil k nějaké benzínce, takže se to všechno vyřizovalo u obsluhy. Ale bylo to v pohodě a dokonce byly v ceně i sprchy, což jsme velice uvítali.

Za den jsme ujeli 365 km

27.4.

Ráno jsme se probudili a jako blesk z čistého nebe mě došlo, že je sobota. Taková smůla. Vrátili jsme se asi kilák k tomu servisu, jestli náhodou... náhodou ne. Tak že pojedem dál. Ujeli jsme sotva pár set metrů a vedle silnice stálo policejní auto. Rychle jsem zastavil u krajnice a vrátil se. Z policejního auta vystoupil policajt. Já mu nastínil náš problém a on mě ochotně poradil, že je tam obchod NAPA Autoparts s autodíly a že tam by něco jako víčko mohli mít. Kupodivu jsem podle jeho popisu obchod našel (vůbec jsem si ani nepřipustil, že bysme ho mohli najít, když mě to vysvětloval. Moje angličtina, jeho popis, hehe). V krámku byli dva borci. Opět jsem jim vysvětlil situaci. Začli hledat, co by tam tak mohli dát. Origoš víčko neměli. Pořád běhali od auta do krámu. No, asi po půl hodině práce dolili olej a dali tam nějakou gumovou roztahovatelnou zátku. Mezi tím jsem si s nima pokecal a dokonce mě nabídli donut. Cena 17 USD. Paráda, ani to nebyla žádná závratná suma. Mohli jsme vyrazit dál podle plánu. To se mě ulevilo.

Canyonlands - Needles

V jedenáct jsme vjeli do Národního parku Canyonlands, konkrétně do jeho východní části Needles. Pak ještě nějakou dobu trvalo než jsme se dostali ke kempům, protože to bylo od hranice parku docela daleko. Ale krajina už byla krásná. Prošli jsme si visitor centrum a v Squaw Flat kempu jsme chytli jedno z posledních míst. Ve visitor centru nám řekli, že jsou tam poslední dvě místa, tak ať si jedno jdem rychle zabrat. Když jsme kempem projížděli, zrovna z jednoho místa nějaké auto odjíždělo, tak jsme se s osádkou přes okýnko pozdravili a zakempili tam. Odjížděli až po 11:00, i když měli do 11. Takhle nějak to teda ve First Come First Serve kempech asi chodí.

Původně jsme chtěli jít na soutok Colorada s Green river, ale byl jsem nějakej nachcípanej, tak jsem nechtěl pokoušet celodenní tůru, aby mě to nesložilo. Tak jsme si projeli celý scenic drive a obešli nějaké krátké traily. Big Spring Canyon Overlook,  Slickrock, Roadside Ruin a Cave Spring. Pěkný to bylo i tak. Do kempu jsme se vrátili v pět hodin a ten den už nikam nešli. Potřebovali jsme se pořádně zotavit.

Za den ujeto 134 km

28.4.

Arches

Vstali jsme po šesté ráno, sbalili se a vyrazili do Arches, kam jsme přijeli po jedenácté. Bylo tam pěkný horko. Prošli jsme všechny hlavní oblouky a šutry v parku. Balanced rock, North a South Window, Turret arch, Double arch (nejvyšší oblouk na světě). Po nich jsme se přesunuli na sever parku, ubytovali jsme se v kempu kde jsme měli rezervaci a vydali se na trail do Devil's Garden. Tam to byla fakt paráda. Šlo se po obrovských kamenech a vrcholcích finů (fin je jeden ze skalních útvarů v Arches). Omrkli jsme Landscape arch - nejdelší oblouk na světě a došli až k Double O arch, tam jsme se otočili a vrátili se zpět. V pozdním odpoledni jsme vyrazili na Delicate arch - nejvyhlášenější oblouk. Všude se psalo, že je nejhezčí při západu slunce, tak jsme to tak naplánovali. K oblouku se musí od parkoviště pěšky. Letěli jsme cca 2-3 km do kopce, aby jsme ho stihli před západem slunce. To už bylo skoro zapadlé, tak už jsem moc nedoufal. Ale přišli jsme tam akorát na západ slunce. Na oblouk samotný slunko svítí zřejmě docela dlouho. Seděli jsme tam pak asi půl hodiny. Kochali se a fotili. Bylo tam nezvykle plno. Věřím, že v sezóně tam musí být úplně narváno. Ale nám se to zdálo hodně, protože jsme tolik turistů zatím nikde nepotkali.

Po návratu jsme už jeli do kempu, kde jsme o půl deváté šli na přednášku o hvězdách a pozorování noční oblohy. Nooo... bylo to zajímavé, ale místo o hvězdách holka spíš nabádala američany, aby šetřili energii a zhasínali světla. Že když nechávají jen tak rozcvícené, zvyšuje se zbytenčně světelný smog a nejsou pak vidět hvězdy. Prostě typická americká agitace. Ale pokud to, co říkala je pravda, tak jsou amíci fakt neskuteční plítvači, a bylo to potřeba jim to říct. Na konci přednášky jsme se podívali dalekohledem na Jupiter. Do spacáků jsme vlezli po desáté hodině.

Za den najeto 198 km