Přípravy

Jako termín našeho výletu do USA jsme si zvolili zhruba květen. Ne moc zima na horách ne moc teplo v pouštích. Stejně tak radili všichni, co už v USA byli, knižní průvodce taktéž. Přesné datum ani délku pobytu jsme neřešili. Konkrétní rozhodnutí padlo až podle letenek, které jsme koupili, tak aby nám vyhovovaly.

V listopadu 2012 jsem tedy začal sledovat s shánět letenky na západní pobřeží USA. Bylo nám jedno kam, protože jsme plánovali udělat velký okruh. Jestli začnem v San Franciscu, Los Angeles nebo třeba Phoenixu, na tom nám nezáležolo.

Neustále jsem procházel nebídky letenek na nejrůznějších serverech. Letuška, Super letuška, Student Agency, Pelikán atd. Srovnával jsem ceny, časy, datumy, přestupy, strávil jsem s tím dost času. Nikdy před tím jsem letenky nekupoval. Cena pro nás byla rozhodující. Navíc jsem si říkal, když už jednou v životě letíme do USA, tak ať to stojí za to a vidíme toho co nejvíc. Takže nám nevadily ani několikahodinové přestupy v některých městech. Naopak jsem se díval, kde by se toho dalo využít k návštěvě onoho města.

Jak jsem se do toho víc a víc dostával, viděl jsem, že přeci jen půl roku dopředu ještě letenky nejsou tak levné, jak se před rokem, při zběžném prohlédnutí, zdálo a že když ještě trochu počkáme, tak budou ještě levnější. Navíc už jsem taky zjistil, že letenky do San Francisca nebo Los Angeles budou levnější než kamkoliv jinam, i když mnohá města jsou blíž. Jedna kuriozita, jednou jsem našel letenky do San Diega s přestupem v LA levnější než přímo do LA. Jak ty ceny letenek fungují nechápu, ale bylo to tak.

Letenky jsem se rozhodl koupit někdy koncem ledna. Vypadalo to, že ceny už moc dolů nepůjdou (ale nevím, pak už jsem to dál nesledoval), ale hlavně jsem taky cestu potřeboval naplánovat, zarezervovat auto, hotely, kempy a tak. A to se bez data příletu a odletu těžko plánuje. Chtěl jsem je koupit na www.bravofly.com. Tento zahraniční server jsem objevil náhodou a hned se mě zalíbil. Všechno pěkně přehledné, celkem svižné vyhledávání, dobré porovnání cen i podmínky. Ze všech serverů, co jsem procházel se mi líbil tak, že jsem pak už jinde ani nehledal. Navíc nabízel vůbec nejlepší ceny. Naše letenka byla za 13.000 Kč do San Francisca. Podle mě hodně dobrá cena. Bohužel přes tento server se mě letenky nakonec nepodařilo koupit, i když jsem to pak zkoušel ještě asi jednou. Nevím čím to bylo. Buď, že jsem zkoušel platit debetní kartou (namísto kreditní) nebo prostě ten let byl vždycky vyprodaný dřív, než byla naše objednávka zpracována (při těch cenách bych se ani nedivil). Důvod ale nevím do dnes.

Nakonec jsem letenky koupil přes Pelikána. Cena i s pojištěním storna letenky za cca 16.000Kč pro jednoho.

Odlet 12.4.2013 z Vídně, přestup Washington, cíl San Franciso.

Návrat domů 14.5.2013 ze San Francisca. Přestup Chicago, kde máme několik hodin na prohlídku města. Přestup Frankfurt, cíl Vídeň.

Jako letenku jsme si sami vytiskli pro každého 2 A4 se základními údaji o letu (pdf bylo ke stažení po zaplacení letenky). Byl jsem z toho pak celou dobu značně nervzóní. Letenka za tolik tisíc a jen takový papír, který si sám můžu doma napsat ve Wordu? (Čekal bych lesklé papírky s vodotiskem a stříbrným proužkem :-D)  Nicméně to opravdu funguje a místa jsme měli pěkně rezervované. V jejich systému jsme byli, takže jsme letěli - i když při cestě zpátky byly menší potíže (o těch při cestě zpátky), ale ty zřejmě nebyly kvůli vytisknuté letence.

 

Auto

Když už jsem přes Pelikána koupil letenky, pronajal jsem přes tento portál i auto. Cena se mě zdála stejná jako všude jinde. Vzal jsem samozřejmě tu nejlevnější variantu. Na 32 dní to vycházelo za zhruba 17.000Kč s klasickým pojištěním. Mělo to být nějaké malé, snad i dvoudveřové, autíčko. Nikdy přesně nevíte, co v té dané třídě za auto dostanete. Jako požadavek jsem chtěl, aby byl druhý řidič v ceně a nemuseli jsme pak připlácet. Vítěznou autopůjčovnou byla Alamo. Zaplatili jsme zálohu 2800Kč, zbytek jsme doplatili asi o měsíc později.

Byl jsem celý nesvůj, že vše bylo v podstatě na pár kliknutí. Čekal bych tam různé možnosti na výběr, jako připojištění, fuel option (plná nebo prázdná nádrž při převzetí), ale ono skoro nic. Druhý řidič v ceně, GPS, autosedačka pro dítě navíc a ještě nějaké takové věci, pro nás zcela na nic, a tím to končilo. Pak se ukázalo, že většina toho, co jsem tam čekal, se vyřizovalo až na místě.

Opět jako důkaz naší rezervace pro autopůjčovnu jediný papír, kde bylo sotva moje jméno s číslem rezervace. Dokonce jen v českém jazyce. Ani to nešlo stáhnout a vytisknout v angličtině pro američany. Snažil jsem se rezervaci najít přímo u Alamo, ale marně. Byl jsem z toho tak na větvi, že jsem raději do Pelikána napsal. Odpověděli mi, že rezervaci tam opravdu máme, jen jejich systém (Pelikán) není propojen s tím od autopůjčovny (Alamo) tudiž svoji rezervaci můžu vidět jen u Pelikána, a že jim ten český papír stačí. Prý potřebují jen potvrzující číslo (supplier reference), které ovšem bylo označené česky.

A abych těch obav neměl málo, dočetl jsem se na netu, že některé autopůjčovny si účtují poplatek za to, když pracují mimo pracovní domu. A my jsme si auto měli vyzvedávat v 21:00 a vracet v 6:00. O jejich pracovní době jsem se nikde nedočetl. Dále co mě zajímalo a nikde jsem se nedočetl (zřejmě pro všechny jasná věc, ale my byli v USA poprvé a já mám rád všechno jasné dopředu), jakým způsobem proběhne předání auta. Jestli s náma někdo někam půjde, ukáže nám, že je auto v pořádku, popřípadě k němu něco řekne.

Všechno tohle jsem se dozvěděl po příletu a tamtéž to popíšu. Zde jen, že všechny moje obavy byly úplně (zas tak úplně ne) zbytečné. A pramenily především z toho, že jsem četl moc internet. A tam upozorňovali snad úplně na všechny alternativy. Jenže dost z nich pro velké autopůjčovny ve velkých městech prostě neplatily. Resp. protože jsou tak velké, tak si můžou pro komfort zákazníka asi dovolit víc, než nějaké menší. Můj názor.

 

 

Plánování cesty

Začal jsem tím, co vlastně vůbec chceme vidět. Sepsal jsem si hrubý seznam míst, parků a zajímavostí, které jsme chtěli navštívit, a které nám doporučili známí či průvodce (Západ USA od Lonely Planet). Pak jsem si je našel a naklikal na google maps a pospojoval do pěkného okruhu.

 

Okruh po USA

Snažil jsem se cestu naplánovat jednak tak, aby byla co nejkratší a aby byla v té době průjezdná. Např. v době našeho příletu do USA bylo téměř jasné, že Tioga pass z Yosemite k Mono lake bude ještě uzavřená (informace z průvodce a internetu). A taky byla. Počítal jsem s tím a naplánoval cestu ve směru proti hodinovým ručičkám. Ne vždy ale všechno vyšlo, ne všechno jsem věděl dopředu. Třeba Yellowstone byl v době našeho příjezdu po zimě ještě z poloviny uzavřený.

Po tom, co jsem měl tento hrubý plán, jsem začal plánovat podrobněji den po dni. Znamenalo to začít číst internet a průvodce vždy o daném místě a jeho okolí. O národních parcích se veškeré informace dozvíte na stránkách www.nps.gov. Rezervovat si kemp v těchto parcích můžete přes www.recreation.gov a zpravidla na ně vede odkaz přímo z www.nps.gov. Hotely jsem rezervoval hlavně přes www.booking.com a velice levný v Los Angeles jsem našel na cs.otel.com.

Hodně informací o místech a hlavně o samotném cestování jsem našel na www.cestovani-po-usa.cz a usa.qex.cz. Nějaké informace jsem našel i v diszkuzích o Americe na www.hedvabnastezka.cz.

Občas to bylo zajímavé, protože jsme chtěli třeba na pohřebiště letadel v Tusconu, ale vůbec jsem to nemohl na netu najít. Až po nějakém chvíli jsem vygooglil, že je to v rámci Pima Air and Space muzeum. Stejně tak s národníma parkama. Ono se řekne park, ale ty jsou často brutálně velký a kam tam? Každá má svoje specifika, někde ho prostě projedete, jindy projdete... kde necháme auto? Co když tam neseženem nocleh? V tom mě opět hodně pomohly stránky národních parků, kde, když se do toho člověk ponoří, se dozví opravdu hodně. Jen poznámka, někomu může přijít k smíchu... až budete rezervovat kempy v parku, tak RV jsou obytné vozy. Já jsem to nevěděl, a trvalo mě, než jsem na to přišel :-)

Plánoval jsem stylem co park to jeden den. Většinou. Když jsem měl pocit, že bysme tam pak mohli mít zbytečné prostoje, podíval jsem se, co je v okolí a připsal si možnost návštěvy. Většinou jsme pak spíš nestíhali. Taky jsem se snažil nějak rozumně naplánovat spaní. Buď v parku, kde jsme ten den byli, nebo přejet, přespat a druhý den jít do parku. Ne vždy to tak vycházelo, občas jsme prostě museli spát "uprostřed cesty".

 

Spaní v autě

Abysme ušetřili, spali jsme několik nocí i v autě. Hlavně v ty dny, kdy nebylo jasné, kde zrovna skončíme. Někde jsem četl, že se dá přespat na parkovištích pro kamiony, kde spí i kamioňáci. Zde je seznam těcho parkovišť: www.truckstopinfoplus.com

V USA jsme pak ale zjistili, že to není úplně ono. Kamioňáci totiž mají v těch místech svoji vyhrazenou část parkoviště a věřte, opravdu se mě nechtělo zajíždět mezi ty kolosy a stát tam jako jediné osobní auto. A část pro osobáky byla přes noc prázdná... takže možná jsme jen byli na těch špatných, ale nakonec jsme na těchto místech nespali.

Naopak se velice osvědčily Rest area parkoviště. Tam spávali i jiní a navíc tam bylo vždy i WC, takže to bylo v pohodě. Byly rozmístěny kolem dálnic zhruba po 50 mílých - plus mínus.

Už z domu jsem taky měl vytipované různé parkoviště a odstavné plochy. Projel jsem si vždycky místo, kde jsme chtěli nocovat na satelitních google maps a díval se, kde by se dalo zaparkovat přes noc. Občas to tam pak vyšlo, občas ne. Cedule soukromý pozemek nebo omezené stání ze satelitu nevidíte a ze street view taky moc ne. Místa, kde jsme takto nocovali pak popíšu v textu i s GPS.

Pokud byste taky chtěli spát v autě - a hodně tak ušetřit za nocleh, určitě si přečtěte rady na netu. Těma jsme se řídili a bylo to celkem v pohodě. Akorát nám moc nefungovala rada otvírání okýnka na noc, aby v autě nebyly zamlžené skla. Byly vždycky, i když jsme spali s otevřeným oknem. Možná v létě by to fungovalo líp, my jsme měli ještě přes noc docela zimu, tak se to zadýchalo. A poznámka na závěr. Spali jsme jen na sklopených sedadlech. Člověk tak pár dní vydrží, ale vždycky jsme se pak už těšili do kempu nebo hotelu na vodorovnou polohu.

 

First come first serve kempy

S těmito kempy - kdo dřív přijde ten dřív bydlí - se jistě setkáte. Zajímalo mě, jak to tam funguje, od kdy platí to, že člověk může přijet, jak víte, že je tam volno a tak. Co když někdo má ten den odjíždět, ale vy jste tam dřív? Opět akorát moje přehnaná potřeba všechno vědět co nejlíp do předu.

Je to úplně jednoduché, prostě přijedete a oni vám řeknou (buď přímo v kempu nebo ve visitor centru) jestli tam volno je nebo není. Víc vám asi nikdo neřekne. Jednou jsme to vychytali tak, že jsme hledali místo, jedno auto zrovna z kempovacího místa odjíždělo, tak jsme tam vjeli. Většinou platí, že z kempu musí člověk odjet do 11 hodin (občas byla jiná hodina), pak už by tam ti, co ten den mají odjet, být neměli.

 
Co sbalit na cestu

Cestovatelských seznamů najdete na netu tucty. Není třeba se zde rozepisovat podrobně. Takže jen doplnění.

Rozhodně si nechte místo na cestu zpátky. Určitě si tam něco nakoupíte a nakoupíte si tam i plno oblečení. Pak vás bude mrzet, když ho nebudete mít kam nacpat.

A přibalte si kus staré hadry. Mnohokrát jsme se vrátili z nějakého trailu úplně zaprášení a neměli si čím otřít boty. Ne že by se bez toho nedalo přežít, ale já bych ji kolikrát použil. Navíc i na otření auta atd. Že je to zbytečná zátěž a zabere místo? A že si ji kdyžtak můžete v USA koupit? Můžete, ale já bych raději přibalil pár gramů, než pak dal v USA stovku za kus hadry, kterou pak před odletem stejně vyhodím.

Spíš bych si nebral věci, které chci v USA nakoupit a které si pak přivezu dom. Osobně bych si na příští cestu do USA vzal o polovinu míň oblečení a všechno si ho nakoupil až tam. Jinak samozřejmě USA je civilizovaná země, takže když něco zapomenete doma a budete to nutně potřebovat, tak si to tam koupíte. I když to bude asi o pár korun dražší.

© 2013 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode