Tuscon - Pima Air, Saguaro, Grand Canyon

22.4.

Tuscon - Pima Air and Space Museum

Ráno jsme dojeli zbytek cesty do Tusconu. V průvodci jsme si našli ubytování v hostelu Roadrunner (www.roadrunnerhostel.com) a tak jsme ho šli najít a obhlídnout. Pánové tam byli naprosto v pohodě, hostel taky. Tak jsme si tam rezervovali na noc jeden pokoj za 45 USA s tím, že jim to zaplatíme až večer. Neměli s tím problém, platilo se tam jen v keši.

Urazili jsme pár kilometrů a dorazili do Pima Air and Space Museum. Což, jak již název napovídá, je muzeum letectví a kosmonautiky, ale hlavně je to u hřbitova letadel. Vstupné pro dospělého 15,50 USA. Vstoupili jsme - teda já jsem vstoupil - do ráje! Muzeum natřískané letadlama. Jen v rychylosti Tomcat, Phantom II, Blackbird, A-10 Thunderbolt, Bell AH1, Saber, snad všechny hlavní typy Migů, Harrier, Eagle, Liberator, Hurican, Stratofortres... a mnoho mnoho mnoho dalších. Prostě letadlový ráj. Není šance to celé projít a přečíst všechno za jeden den.

Na samotný hřbitov letadel se dá dostat jen autobusem, který jezdí od muzea. Tak jsem si za 7 USD koupil jízdenku a jel. Autobusem jsme jeli asi tak 3 km, pak jsme vjeli do vojenského prostoru - na pohřebiště. Nepředstavitelné řady zakonzervovaných letadel. F-16, A-10, vrtulníky... V každém autobuse jel jako průvodce nějaký veterán dobrovolník, který celou dobu povídal. O letadlech, jak se konzervují atd. Škoda, že mu bylo docela špatně rozumnět. Alespoň teda já jsem s tím měl problém, takže jsem rozumněl tak polovinu. Týpek hodně huhlal. Byl to pěkný zážitel, vidět ty řady letadel, ale musím přiznat, že muzeum samotné bylo lepší. Všechny informace, které jsem průvodci rozumněl jsem stejně našel někde v muzeu napsané a stejně tak tam byla většina letadel, která byla vidět cestou autobusem. A člověk mohl jít až k nim a šáhnout si na ně. Z muzea jsme opět odcházeli skoro poslední a opravdu tam toho bylo ještě hodně, co jsme vůbec ani neviděli.

Vrátili jsme se do Roadrunneru. Byl tam jiný chlápek, stejně přátelský a ukecaný jak ten ráno. Dal nám klíče, zaplatili jsme, ukázal nám co a jak a my se ubytovali. Večer jsme ještě udělali malý okruh městem. Klasická procházka, žádné významné pamětihodnosti nebo obří stavby.

Za den ujeto 172 km

23.4.

Tuscon - Saguaro

Ráno jsme vstali, opět poklábosili s chlápkem hosteliérem a vyrazili do východní části Saguaro parku. Rostou tam velké saguaro kaktusy. Vede tu opět jedna okružní vyhlídková silnice - Cactus Forest Drive. Celou jsme ji projeli, asi dvakrát zastavili a prošli krátké traily. Všude plno kaktusů a dalších rostlin jako třeba Ocotilo - taky zajímavá rostlinka. A všechno krásně kvetlo - s tím jarem jsme to vychytali.

O půl druhé jsme opustili park a vyrazili na dlouhou cestu na sever. Ráz krajiny se během celoodpoledního putování několikrát změnil. Kolem osmé, už po tmě, jsme dorazili do Grand Canyonu, kde jsme měli v Mather Campgroundu rezervované místo na dvě noci. Postavili jsme stan, uvařili čínské nudle, a v docela pěkné kose, mohlo být kolem 0°C, jsme šli spát.

Za den ujeto 626 km

24.4.

Grand canyon

Ráno jsme vyrazili na South Rim Trail. Tak se jmenuje cesta kolem okraje kaňonu. Podél je několik vyhlídek a jezdí tam opět shuttle bus, který zastavuje na každém z výhledů. Takže můžete nastoupit a vystopupit podle libosti. My jsme se vydali na cestu asi v 10 hodin a vzali jsme to pěšky. Prošli jsme všechny vyhlídky (2 poslední zastávky jsme vzali busem) a na konci jsme se podívali po nějakém tom suvenýru v Hermits Rest. Odtam jsme pak už spátky jeli celou dobu autobusem. Řidič vykládal zajímavosti o kaňonu.

Kolem patnácté hodiny jsme se pustili po stezce dolů do Grand kaňonu. Na všech cedulích, novinách a všude bylo doporučení, že se nemáme pokoušet jít za jeden den dolů a nahoru. Takže jsem to vzali jen 300m pod okraj po první odpočinkové místo. Tam jsem chvíli pobyli a pak se zase vrátili nahoru. Zabralo nám to tři hodiny, nejsme žádní sportovci a šli jsme normálním tempem.

Protože jsme byli v Grand kańonu poprvné a byli jsme tam jen jeden den, byla to asi docela rozumná kombinace - prohlédnout si kaňon z vrchu (to rozhodně stojí za to) a pak sejít kousek dolů. Příště bysme ovšem určitě zašli až na dno ke Coloradu. Po návratu jsme pak hodně lidí slyšeli vykládat, že se cesta dá stihnout i za jeden den, když se vyrazí brzo ráno.

Po návratu, kolem páté hodiny jsme zašli nakoupit do Store maso na grilování a dřevo. V parcích se nesmí sbírat žádné dřevo, ani suché, ale může si ho člověk tak za 5 - 7 USD koupit. Je to několik polen, které vystačí na jeden oheň na uvaření. Příště už jsme si naplánovali dopředu, kdy budeme mít večer čas na grilování. Když jsme pak zastavili na opuštěném parkovišti, kde leželo plno suchých polámaných větví, tak jsme jich pár nastrkali do kufru. S tím co nám zbylo ještě z Grand kaňonu, jsme pak v Zionu udělali pořádný fire. Problém byl, že ty polena nebyla zrovna malá a neměli jsme sekerku na nasekání. Ale i tak jsme si poradili. Vybrali jsem svazek, kde byly i menší (rozumněj ne jen velké) kousky, z těch jsem nožíkem nařezal pár třísek a s pomocí papíru založil malý ohníček na který jsem pak přiložili nejdřív ty menší a pak větší polínka. No, prostě zálesácká klasika.

Za den jsme ušli pěkných pár kilometrů

25.4.

Ráno jsem se sbalili a odjeli z kempu. Protože jsme se několik dní nesprchovali, navštívili jsme místní veřejné sprchy za 8 čtvrťáků na osobu na 8 min. Doplnili zásoby vody a před desátou vyrazili směrem na město Page a Antelope. Nějakou dobu jsme ještě jeli po okraji Grand kaňonu a zastavili jsme se na Desert View, odkud byl opět jiný pohled na kaňon. I po opuštění samotného parku pak byla ještě země rozryta hlubokými stržemi, jejichž ústí byly na jinak rovné planině krásně zřetelné. Zastavili jsme se na jednom z odpočívadel a zašli se kousek podívat k jedné z těch puklin. Grand kaňon to nebyl, ale i tak to bylo pořád moooc hluboký. Na všech odpočívadlech vždycky sídlili "native indians" a prodávali vlastnoručně vyrobené šperky.

Page

Do Antelope jsme přijeli po 15 hodině. Ne že by cesta byla tak dlouhá, ale zrovna tam byla objížďa. Věděl jsem o ní dopředu. Tak jsem pořád čekal, kdy bude ukazatel jako že 'objížďka Page' no a ono pořád jen 'silnice je vepředu uzavřena'. Takže jsme přijeli až na konec, kde jsme zjistili, že žádná objížďka na Page nebude a že se musíme vrátit. Takže ztráta zhruba 2 hodiny.

V Antelope nám indián řekl, že se tam platí jen hotově a navíc, že je zataženo (to bylo), a že to tam nebude stát za to když nesvítí slunko, ať přijdem zítra. Sotva jsem mu rozumněl jak měl hrozný přízvuk. Hotovost jsme u sebe stejně neměli, museli jsme vybrat v automatu, tak jsme to odložili na druhý den.

Jeli jsme tedy hledat do Page automat. Na cestu jsme s sebou sice měli vyměněno přes 200 USD, jenže se nám stalo, že jsme natankovali za víc než 60 USD a pak nám terminál nevzal žádnou kartu, takže jsme museli zacálovat hotově - taková blbá náhoda. Nebýt toho, možná bysme s těmi 200 USD i vystačili. Nakonec jsme za celou dobu pobytu utratili něco přes 400 USD v hotovosti. Bylo to taky tím, že jsme pak platili hotově benzín. Jednak, aby jsme se těch peněz zbavili a nemuseli je pak doma měnit a hlavně ten benzín byl často při platně v hotovosti levnější než při platbě kartou... To jsem čuměl.

Udělali jsme ve městě nějaké nákupy a trochu si ho prošli. Protože jsme měli ještě dost času, zajeli jsme se mrknout na Glen Canyon Dam hned za Page. Jednak přímo na parkoviště u přehrady a pak asi 2 km odtam je Scenic View Drive (N 36° 55.419, W 111° 28.643), odkud byl opravdu pěkný pohled jak na přehradu tak na údolí Colorada.

Nakonec jsme se přesunuli o dalších pár km na jih na parkoviště k Horseshoe band (N 36° 52.592, W 111° 30.173). Z něho se jde asi kilometr ke slavnému a krásnému zákrutu Colorada. Došli jsme tam až večer, už bylo docela šero. Pokochali jsme se pohledem a vrátili na parkoviště, kde jsme pak přespali v autě. Ráno jsme se na vyhlídku vrátili při východu slunce a udělali hezčí fotky než předešlý den.

Za den jsme najeli 418 km