San Francisco

12.5.

Neděle a tak jsme se vstáváním moc nespěchali. Spíše jsme doháněli spánkový deficit. Dopoledne jsme navštívili americký chrám a omrkli, jak to tam u nich chodí v kostelích. Mají tam víc veselo než u nás.

V jedenáct jsme odevzdali klíče od pokoje a vyrazili směr centrum San Francisca. Protože jsme měli původně naplánované, že přijedem ze severu (protože jsme počítali, že bude zavřený Tioga pass), měli jsme rezervovaný i hotel v severní části. Tak nám chvíli, asi tak hodinu kvůli kolonám, trvalo než jsme se dostali ke Golden Gate Bridge. Celou cestu jsme měli jasné slunečné počasí, ale jen jsme se přiblížili, padla mlha. Most byl naprosto celý utopený v hustém bílém mraku. Sotva bylo vidět na lana po stranách mostu. Tak jsme ho projeli v jeho typickém stavu, jízdu jsme si patřičně vychutnali, i když bez rozhledu. Na konci mostu jsem očekával budky, kde zaplatím poplatek za přejetí. Budky jsme projeli, ale nikdo a nic tam nebylo, aby se zaplatilo. Moje "mostní" nervozita ještě stoupla. Zaparkovali jsme na ulici téměř pod mostem N 37° 48.552 W 122° 28.511. Je to tam zadarmo na celý den (viz níže).

Udělali jsme několik fotek Golden Gate Bridge v mlze, vyfotili jsme se před ním - teda spíš před jeho pilony - a vydali se do města. Našim cílem bylo si projít Fisherman's Wharf a rezervovat lístky na Alcatraz. Pokoušel jsem se o to přes net pár dní dopředu, ale to mě nešlo. Nevím, jestli to bylo nějakým blbým připojením, jejich systémem nebo mojí kreditkou. Prostě to neprošlo. I když na mapě se to zdálo kousek, nějaké 4 km, cesta bylo dlouhá. Aspoň jsme toho hodně viděli. Během asi hodiny se mlha protrhla a most vykoukl celý. Než jsme ho ztratili z očí za domy, ještě jsme se pokochali pohledem na jeho celou krásu. Taky byl pěkně vidět Alcatraz, ke kterému jsme se po pobřeží přibližovali, plno lodí a stará plachetnice, zakotvená v přístavu. Jak jsme se přibližovali do centra, míjeli jsme víc a víc parkovišť. Hodně se jich ale zdálo, že bylo jen s nějakým speciálním povolením, takže nevím, jestli bych se tam odvážil parkovat. Ta cedule byla tak složitě popsaná, že jsem absolutně nepochopil kdo a kdy tam může stát. Pak tam bylo pár placených parkovišť a pár klasických na ulici se stáním třeba na 2 hodiny. Na Van Ness Ave (N 37° 48.421 W 12° 25.566) bylo parkování zadarmo na 4 hodiny a je to už dost blízko Fisherman's Wharfu, aby se za ty 4 hodiny dal projít. Prolezli jsme pár obchodů, trochu se rozhlédli a vlezli jsme do Laughing Sal. Je to obrovzká hala plná starý automatů a hracích skříněk, každá za čtvrťák. Dal by se tam strávit celý den. Z haly se dalo projít na molo, kde je zakotvená ponorka Pampanito a nějaká nákladní loď. Obě přístupné. Na ruské ponorce jsme už byli v LA, tak se mě nechtělo dávat dalších 12 USD, ale trochu mě to mrzelo, protože tahle byla  o něco modernější.

Odtam jsme zaskočili na Pier 33 pro lístky na Alcatraz. Doufali jsme, že ještě budou na další den. Měli jsme štěstí, byl volný jeden poslední termín. S pěkně mastnýma lístkama v kapse (30 USD dospělý) jsme se vrátili k hlavním atrakcím nábřeří a zamířili do akvária (15 USD jeden). Aquarium of the Bay bylo podle průvodce jen takové malé, ale protože jsem ještě nikdy v mořském akváriu nebyli, tak se nám tam líbilo. Plavalo tam plno rybiček, hlavně těch mořských a zvláštních, medůzy, rejnoci. I Nema tam měli se všema jeho kamarádama. Mořský pavouky a ryby co vypadaly jako písek nebo mušle. I malé žraloky. Na konci jsme si mohli dokonce žraloka a rejnoka pohladit. Strávili jsme tam něco málo přes hodinu. Bylo to pěkný spestření dne a vůbec něco zvláštního.

Po akváriu jsme měli už děsný hlad, protože jsme naposled jedli, když jsme kolem poledne odcházeli od auta a teď už bylo kolem šesté. A že si teda dáme nějakou tu vyhlášenou polívku na Fisherman's Wharfu. Začali jsme obhlížet stánky a děsit se cen. Ne úplně všemu jsem rozumněl, tak jsem tak odhadoval, co může být která z těch věcí, co si lidi od stánků odnášejí. Nakonec jsme se smířili s tím, že to holt bude málo muziky za hodně peněz, ale že to chceme ochutnat. Tak jsme si koupili škeblovou polívku v chlebové misce (clam chowder bread bowl) a krabí maso (crab cocktail). K tomu jsme dostali takovou kořeněnou omáčku (vynikající) a dva pytlíky sušenek bez chutí. Celkově 13 USD... a bylo toho tolik, že když jsme to dojedli, lezly nám oči z důlků. Takže to nakonec vyšlo vzhledem k oběmu a zasycení jako jedno z nejlevnějších jídel v USA. A ještě k tomu jsme si fakt pochutnávali. Takže rozhodně neváhejte.

Po jídle jsme se začali už značně unaveni sunout zpátky k autu. Čekalo nás ještě zhruba 4-5 km. Cestou jsme se ještě zastavili a chvíli sledovali vystoupení artistů. Předváděli vážně úžasný kousky. Připadal jsem si, jak když se dívám na YouTube na takový ty neuvěřitelný videa, akorát jsem to měl přímo před sebou. A pak už jsme pomalým tempem spěchali, abysme se co nejrychleji vrátili na parkoviště. Blížila se totiž osmá hodina a v tu dobu jsme ještě nevěděli jak to s tím parkováním tam je. Jediné, co tam bylo, byla otevřená závora a žádný nápis. Cestou k autu stálo zapadající slunce těsně nad obzorem, za Gloden Gate Bridge, přímo před námi. Z mostu byla vidět jen černá silueta jak se utápí v záplavě zlatých paprsků. Neskutečná podívaná. Přízvisko Golden má most naprosto zaslouženě.

Auto bylo v pořádku na svém místě, bez pokuty. Tak jsme si oddechli, sedli do auta, odpočívali, večeřeli a u toho fotili most, jak se pomalu s přibívajícím soumrakem halí do šera a jak ho začaly osvětlovat jeho lampy. Na tuto noc jsme měli naplánované přespání v autě a vytipovaných pár míst, kde by to v SF šlo. Tak jsme si říkali, že počkáme a uvidíme, že bysme případně přespali přímo pod mostem. Po deváté hodině ale přijela policie a že už je zavřeno. Tak jsme řekli, že už jedem a odjeli polozavřenou závorou.

Vyrazili jsme na pobřeží Tichého oceánu na Great Hwy hned vedle Golden Gate parku. Tam jsou velké parkoviště, tak že to zkusíme tam. Parkoviště byla zadarmo, jen se tam nesmělo od 2:00 do 6:00 stát. Takže na přespání nevhodné, nechtěli jsme to riskovat a jeli dál. Hned další místo nám vyšlo. Malé parkovišťátko u Lake Merced (N 37° 42.736 W 122° 29.345). Tam jsme v poklidu přenocovali. Jinak asi tak 400 m severně po ulici John Muir Dr (vedle těch budov) bylo parkování povoleno celou noc. Svítily tam sice trochu světla, ale to by byla maličkost. I volné místo by se tam možná našlo, kdybysme tam chtěli (bylo docela plno), ale my jsme si raději vybrali to parkoviště. Jen pro úplnost, na druhé straně hráze je taky parkoviště, kam jsme se pak šli podívat druhý den ráno. Bylo o něco větší a možná na přespání ještě vhodnější (N 37° 42.785 W 122° 29.138), ale moc jsme to tam nezkoumali.

Za den najeto 84 km

13.5.

Poslední noc spaní v autě. Náležitě jsme si ji vychutnali a vstali brzo, protože v autě se moc vyvalovat nedá. Prošli jsme se po hrázi a vyrazili zpátky do centra SF. Našim prvním cílem byl Golden Gate Park. Pro brňáky, jsou to obrovský a mnohem hezčí Lužánky. Jen tak náhodně jsme do parku odbočili, projeli, zastavili kde se nám líbilo a šli se projít. Trefili jsme se zrovna ke Stow Lake, kde to bylo moc pěkné. Kousek jsme se prošli podél a pak jsme se přes most dostali na ostrov. Tam jsme po krátké cestě vylezli až nad vodopád, pokochali se výhledem z vrchu a pak jsme zase slezli dolů, abysme se na vodopád podívali zespodu. Mají to tam moc pěkně upravené a chodníček pod vodopádem byl vůbec perfektní.

Z Golden Gate Parku jsme se přesunuli na Lombard street. Ta je považována za nejklikatější ulici na světě. Jeli jsme ze západu, takže z té správné strany, abysme věli přímo do jednosměrky. Ulice je pořádně z kopce a klikatá. Tak jsme si ji pomaličku sjeli a vychutnali. Auto jsme pak zaparkovali na kolmé ulici hned pod Lombard street. Je tam parkování na 2 hodiny zdarma v této oblasti. Našli jsme si tam jedno volné místečko a kousek se vrátili. Pak jsme si Lombard street prohlédli nejdřív ze spodu, vyšlápli si ji navrch a obkoukli ji z vrchu. Bylo tam plno turistů a všichni fotili. Po ulici taky jezdila slavná Cable Car, kterou jsem si taky řádně vyfotili. Pěkný výhled odtam byl i na Alcatraz. Když jsme se dost nadívali z vrchu, sešli jsme ulicí tentokrát po druhé straně a vrátili se k autu. Znovu si ještě Lombard street jednou sjeli a ponořili se hlouběji do centra.

Začalo to pravé městské dobrodružství. Chtěli jsme do China Townu. Tam jsme se dostali celkem snadno. Horší to pak bylo s parkováním. Jako normálně se nám nechtělo platit za parkoviště, tak jsme hledali po ulicích volný flek. Jezdili jsme asi 20 min tam a zpátky a motaly se v uličkách v China Townu a kolem. Pak jsme jedno místo našli. V jednom z nejprudších kopců co tam byly. Hrdině jsem se dal na parkování. Maruška musela vystoupit a říkat, jak na tom jsem. Ale šlo to v tom kopci fakt blbě. Naštěstí jel kolem (po svých nohou do kopce) nějaký americký cyklista a ten, vida naši snahu, mě ochotně a velice přesně pokyny "kousek dopředu, trochu zatočit doleva, kousek dozadu, trochu doprava.."  navedl, že jsme stáli úplně ukázkově. Málem jsem si u toho ruky zamotal. Měli jsme opět 2 hodiny, což nám bohatě stačilo. Došli jsem se podívat na bránu čínské čtvrti a pak jsme se ulicí pomalu vraceli. Prolízali jsme obchůdky, nakoupili nějaké suvenýry, chvíli slintali nad jídlem. Mrkli jsme do kostala Pany Marie. Zajímavé bylo, že když ten kostel byl nový, tak se doslova tyčil nad městem. Dneska je úplně ztracený a utopený mezi San Franciskými mrakodrapy. Občas na rohu seděla pouliční kapela a hrála na velice natradiční hudební nástroje. Teda spíš velice čínsky tradiční.

Z čínské čtvrti jsme pak už zamířili k přístavištím hledat parkování na delší dobu. Schválně s dostatečnou časovu rezervou, abysme to stihli. Loď nám na Alcatraz odjížděla ve 14:00. Opět nám hledání vzalo nějakých dvacet minut. Nakonec jsme auto nechali v parkovacím domě a celkem nás to tam vyšlo na nějakých 26 USD asi na 6 hodin. To jsem pěkně skřípal zubama.

Na loď jsme si museli vystát frontu, protože odbavení chvíli trvalo. Jako na většinu amerických atrakcí si vás před vstupem vyfotí proti zelenému plátnu. Při odchodu si pak můžete koupit brutálně drahou fotku (cca 200Kč) s kýčovitým pozadím dané atrakce. Takže třeba jako že stojíte před Alcatrazem. Stejně je to jen záminka a ve skutečnosti si vás fotí, aby vás rychleji našli, kdybyste tam něco provedli. Fotky putují do databáze FBI, CIA a tak :-D

Na Alcatraz to lodičkou trvalo asi 15 minut. Atmosféra na ostrově byla opravdu vězeňská. A všechno tam vypadalo jako z filmu Útěk z Alcatrazu. Že by to bylo tím, že se tam točil? :-) Dostali jsme sluchátka s audioprůvodcem a podle jeho povídání si procházeli věznicí sem a tam a při tom poslouchali. Vykládali tam jak původní bachaři, tak i vězni a bylo to hrozně zajímavé. Nemá cenu to tady všechno rozepisovat, informací je po netu jistě plno. Každopádně kdo zamíří do San Francisca, tak Alcatraz doporučuji navštivit. I když máte jiné cestovatelské priority, Alcatraz je trochu něco jiného a určitě vás nadchne jako nás. Strávili jsme tam 4 hodiny a dobíhali loď co odjížděla po šesté. Dalo by se tam klidně strávit i víc času.

Alcatrazem v podstatě skončil náš výlet v USA a my jsme se smutným pocitem měli namířeno do hotelu k letišti. Přeci jen nám to ale nedalo a ještě jsme si vyjeli na Coit tower, nejvyšší místo v San Franciscu, abysme smutný návrat do hotelu ještě o chvíli oddálili. Na věž se nám ale nechtělo platit vstupné (asi 7 USD na dospělého), tak jsme si prohlédli nástěnné malby v suterénu a rozhlédli se jen z kopečka z parkoviště. I tak byl pěkný výhled, třeba na Golden Gate Bridge, opět ponořený ve zlaté záplavě. A tím náš výlet definitivně skončil.

Pak jsme z nějakého důvodu asi půl hodiny bloudili městem (se naší GPSce domů fakt nechtělo), než jsme se dostali na dálnici a po té už snadno na hotel. Po ubytování jsme vyrazili, že si koupíme posledního burgra v USA. Nenašli jsme kolem nic jiného, tak jsme se vrátili do McDonalda, kde jsme před měsícem začínali a kupovali si první jídlo v USA. Kde jsme začali, tam jsme i skončili. Vrátili jsme se na hotel, sbalili bágly a kolem půlnoci šli spát. A to jsme chtěli jít spát tak v devět, protože jsme ve čtyři vstávali.

Za poslední den v USA najeto: 75 km