Bryce canyon, Zion

5.5.

S úsvitem jsme v 6:30 vstali a dojeli poslední kousek cesty do Bryce kaňonu. Nakoupili jsme ve Store jídlo a novou plynovou bombu na vařič, protože první došla. Tu jsme koupili hned v Yosemitech. Měli jsme tu malou. Kdybysme koupili tu větší, tak nám asi vystačí akorát na celou dobu a vyjde to levněji. Vařili jsme na ní každý den. Po nákupu jsme zajeli na benzinku a dofoukli kola. Hle, kontrolka přestala svítit. Že by to bylo tak jednoduché a stačilo dofouknout...?

Kolem deváté hodiny jsme vyrazili na prohlídku parku. V Bryce jsme si nejdříve objeli všechny vyhlídky na hlavní amfiteátr, dokud nebyly plné turistů. Pohled do kaňonu byl fakt úchvatný. Ze spodu se tyčily stovky skalnatých věžiček bílo-červené barvy zvaných Hoodoos. Když jsme se dost nakochali z vrchu, vrátili jsme se na Sunset point a odtam v 11 hodiny vyrazili dolů do kaňonu. Vedlo tam plno cestiček, takže se člověk mohl procházet dle libosti. Vybrali jsme si jeden ze středně dlouhých trailů a drželi se ho. Dívat se bylo celou dobu opravdu na co. Rozeklané sklaní stěny, úzké a vysoké věžičky nebo průchody skálou. Nestačil jsem cvakat foťákem.

Na jedné z informačních cedulí jsme si přečetli, že když obejdeme tři speciálně vyznačené cedule a vyfotíme se u nich a pak fotky ukážem rangerovi ve visitor centru, tak dostanem nějaký dárek na památku. U první cedule jsme zrovna stáli - pod královnou VIktorií. Druhou jsme měli po cestě. Takže rozhodnutí, udělat si dvoukilometrovou zacházku i ke třetí ceduly na Peekaboo Loop, z naší původně plánované trasy, padlo rychle. Bylo to sice do kopce ale stálo to zato. Pořád bylo na co koukat a pořád to vypadalo jinak. Během finálního výstupu z kaňonu jsme měli štěstí a z pár centimetrů si vyfotili místního hlodavce. Vrátili jsme se v 15 hodin.

Po této tůře údolím amfiteátru jsme jeli projet celý zbytek Bryce. Je to opět jedna silnice tam a zpět, asi 19 km dlouhá, která má po levé straně směrem od amfiteátru zastávky s výhledem do rozlehlého údolí. Tyto výhledy se už ovšem s hlavním amfiteátrem nedaly vůbec srovnat. Občas tam byl nějaký zajímavý sklaní útvar nebo okno, ale jinak nic moc. Takže pokud by někdo potřeboval ušetřit čas, tak vězte, že dlouhou scenic drive můžete s klidným srdcem oželet a raději ten čas strávit v hlavní části parku nebo zcela jinde.

O půl šesté jsme vyrazili do Zionu, který je "kousek" od Bryce a kde jsme měli rezervované v kempu dvě noci. Hned po výjezdu jsme minuli Rest Area, kde jsme měli původně na dnešní den spát (N 37 42.504, W 112 12.365). Je asi 10 min od vstupu do Bryce.

Zion

O půl osmé jsme dorazili do Zionu. Vjížděli jsme z východu, takže jsme projeli zionským tunelem, vedoucím asi kilometr v obrovské skále. Pod tunelem jsme zastavili v jedné zákrutě serpentin sestupujících do kaňonu. Odtud jsme měli krásný výhled jak na obří skalní stěnu, kterou jsme právě projeli, a v jejímž boku byly vidět světlíky tunelu, tak na klikatící se silnici vedoucí kaňonem pod námi. Co se nám hrozně líbilo, byla barva silnice, která byla červeno-hnědá. Zřejmě postavená ze zionského kamene, protože ten byl taky růžovo-červený. Růžové skály se nám fakt líbily.

Dojeli jsme k visitor centru, za kterým už byl náš kemp. Tak jsme postavili stan, šli se ještě kousek projít a pak zalehli.

Za den ujeto 311 km

6.5.

Vstali jsme v osm a šli navštívit visitor centrum, aby jsme zjistili aktuální situaci. Chtěli jsme zkusit jít do Narrows, ale ranger nás od toho odradil, že je voda moc studená a vysoká. Nasedli jsme tedy na zionský shuttle bus v 9:30 a dojeli pod Angels Landing, vysoký skalní masiv, tyčící se uprostřed Zionu do výšky více než 400m nad jeho dnem. V deset hodin jsme vyrazili a začali stoupat. Pěkně jsme si dali do těla. Cestou jsme potkali chlapíka, co nesl na zádech Google Street View kamery a pak čechy, co už žijí nějakou dobu v americe. Tak jsme s nima hodili řeč. To už jsme byli na posledním odpočinkovém místě a zbýval poslední kus výstupu. Všude tam byly informační tabule, že je to hodně nebezpečný výstup, že tam nemají chodit malé děti, že se tam nemá chodit za špatného počasí a nechyběl ani údaj o počtu mrtvých. S chutí jsme vyrazili... no a fakt nekacali. Byl to naprosto dechberoucí zážitek. Přidržovali jsme se řetězu a kousek od nás byla několika set metrová propast. Jedno uklouznutí a letíte - bez šance. V nejužším místě, nekecám, měl štít asi tak metr a na každou stranu šikmá stěna. Kdo má rád adrenalin jako já, tak tohle si nesmí nechat ujít. A výhled z vrcholku byl stejně ohromující. Strávili jsme tam minimálně půl hodiny, než jsme se dost nadívali a udělali dost fotek. Pak už nás čekal o něco rychlejší, ale neméně krásný sestup. Takže kdo pojede kolem, rozhodně doporučujeme zastávku v Zionu a výstup na Angels Landing. Celá tato tůra nám zabrala asi 4 hodiny, dolů jsme se dostali ve 14 hodin.

Vrátili jsme se pak do kempu a vyrazili autem do přilehlého městečka Springdale na nákup. Potřebovali jsme dopnit zásoby a trochu si po tom výstupu odpočnout. Ovšem... dofouknutí pneumatik na autě předešlý den nepomohlo, kontrolka opět svítila a zadní kolo bylo poloprázné...!!! Chtělo se mě něco rozbít. Ale měli jsme štěstí v neštěstí. Přijeli jsme k první benzince a začali shánět něco na dofouknutí pneumatik. A uviděli šipku tyre servis, ukazující za benzinku. Tak jsme tam hned vjeli. Prohodil jsem s pánem pár slov, že nám uchází pneumatika. On na to mrkl, cosi tam udělal a povídá, že je píchlá. No potěš. Nikdy jsem píchlou pneumnatiku neřešil, takže jsem si představil jak půl hodiny odšroubovává kolo od auta, pak páčí pneumatiku páčidlem od disku asi tak hodinu, aby se dostal k duši. Následuje lepení a čekání dvě hodiny, než dá kolo opět dohromady a našroubuje na auto. No a nakonec to korunuje hodně mastný účet, který samozřejmě zaplatíme my, proč? Protože jsme neměli připojištění na pneumatiky. Chacha, smějete se mi? Jsem ještě ze staré školy, bo co. Takže se s chutí zasmějte :-)

S obavami jsem se pána zeptal co s tím, jak dlouho to bude trvat a jestli to nebude stačit dofouknout. "Dej mě deset minut! A autopůjčovna to proplatí," odpověděl mi. A pak to šlo ráz na ráz. Kolo bylo dole asi tak za 20 sekund. Další minutu vytahoval vražený kus drátu a lepil pneumatiku, dalších dvacet sekund a kolo bylo zpátky na autě. Odjížděli jsme asi za 8 minut i se zaplacením, což stálo zhruba 26 USD a autopůjčovna to pak fakt proplatila. No paráda. A od té doby byl s autem klid.

Do parku jsme se vrátili po nákupu v 16 hodin a dojeli shuttle busem až na předposlední zastávku Big Bend. Tam jsme vystoupili a šli po silnici na konečnou pěšky. Cestou je totiž po pravé straně silnice sice malý, ale malebný vodopádek, o kterém jsem věděl, ale o kterém není nikde v průvodcích zmínka. Z konečné jsme pak vyrazili na krátký trail k Narrows. Tam jsme se pokochali, do vody se neodvážili a vrátili se zpět. Velice lehká procházka po vybetonované cestě asi na hodinu. Opět jsme autobusem dojeli k The Grotto a v 18:15 se vydali tentokrát na Emerald Pools Trail. K jezírkům se šplhá do kopce, od jezírek z kopce. Jezírka byly pěkné, ale cestou zpět jsem zažili pořádnou přeháňku. Naštěstí jsem se schovali pod skalní výběžek, takže jsme déšť přečkali celkem suší. Na rozdíl od jiných, na kůži promoklých, turistů. Voda stékala v potůčcích po skalách přes římsy dolů a jak jsme sestupovali do údolí, dostali jsme se během pár minut pod tyto římsy, takže jsem pak pod nimi prošli, zatímco vodopády dešťové vody padaly kousek od nás. Nádhera.

O půl deváté jsme se dostali do kempu. Ugrilovali maso a zalazli do spacáků.

Za den jsem ujeli asi 3 km do Springdale a zpět, ale našlapali pěkných pár metrů, hlavně výškových.